To už nekupuji II.

První díl se vám líbil. A to bych nebyla já, abych „nevydojila to vemeno celé“. 😀

Takže jsem sepsala dalších 8 věcí, které již do svého nákupního košíku (ani do toho on-line) nedávám.

 

Mám sport ráda. Dříve (rozumějte před dítětem) jsem chodila cvičit do posilovny, běhat na pás, na skupinové lekce. Tehdy mě to bavilo a měla jsem na to čas.

Dnes za sport peníze neutrácím a přesto sportuji. Youtube je plný cvičebních videí, stačí si vybrat. Já jsem se za těch pár let v posilovně naučila, jak cviky správně provádět (tedy alespoň zhruba, abych se nezranila … jistě by se mi odborník vysmál, kdyby mě viděl :-D). Teď z toho těžím a cvičím sama. Momentálně, jelikož mám velmi náročné období, věnuji se klidnému cvičení – jóga, core, občas posilování. Jindy, když mi život zase naloží jinak a já potřebuji vybít přebytečnou energii, cvičím doma intervalové cvičení, kardio, chodím ven běhat.

Není vůbec nic špatného na tom, že utrácíte peníze za sport. Poslouchejte sebe! Skupinové lekce přinášejí více kontroly nad prováděním cvičení, jsou motivující a sociální. Posilovna nabízí stroje. Běhací pás nabízí pohodlí, sucho a teplo. A když někomu přináší radost hrát squash, nezbývá, než zaplatit kurt.

A já teď a tady miluju, když cvičím v pohodlí domova, klíďo píďo jen v kalhotkách a podprdě, kolem mě běhá malej rarach, snaží se mi rozsednout hlavu a nezajímá ho, že zrovna buduju svoje břišáky, a já si v duchu říkám „Pájo, to dáš, to je bootcamp, jiný za to platěj, ty to má zadara. Poď mi, ještě deset opakování.“

Můj tip: Jak je patrno z fotky, mít dítě je vlastně samo o sobě drsný nikdy nekončící workout…

 

 

Víte, já jsem tak trochu nadšenec do jídla. A ještě hůř – do „zdravého“ jídla. A jestli už jste se s fanatikem, jako jsem já, setkali (či jím dokonce jste), tak si asi dokážete představit, jak nepromyšleně dokáže nakupovat.

Má osoba se ve zdravé výživě chovala jako kobylka – po náletu už jim tam nic nezbylo. Chtěla jsem to vyzkoušet všechno. Čím divnější název, tím líp! (Manžel je doteď zmaten, co že je to ten kuzu škrob, tapioka a čirok.)

Asi tušíte, že tímto chováním se dá vytvořit opravdu pořádná černá díra, kam padají peníze. Když tedy dnes vidím ve zdravé výživě potravinu, kterou bych chtěla vyzkoušet, nejdříve si doma najdu recept, ujistím se, že mám vše ostatní a teprve potom ji kupuji. Není nic smutnějšího, než koupit něco, co se pak válí ve spíži dva roky a neotevřené, ale prošlé, pak letí do koše.

Od svých patnácti let jsem si vyzkoušela docela pěkný ranec různých stravovacích stylů. Motivací tohoto hledání byla sice i touha po pěkné postavě, ale nejen to. Já se totiž necítila úplně dobře. Má střeva nebyla zrovna nejspokojenější, abych to nazvala nějak něžně.

Ta cesta stojí za sepsání a já to určitě jednou udělám.

Dnes jsem se svým tělem nejspokojenější, jaká jsem kdy byla. Nejen vizuálně, ale i co se týče jeho funkčnosti. A co za to může? Z hlediska jídla je tou, které patří díky, bezlepková strava. Bez lepku jsem úplně, ale také mám tendenci jít spíše nízkosacharidovým, vysokotučným směrem.

Už jsem se tolikrát přesvědčila, že čerstvý rohlíček nestojí za ty trable. Že flaška coly mi zítra moc energie nepřidá. Že řízek s bramorovou kaší ze mě vycucá všechnu životní sílu až do druhého dne, i když chutná skvěle. A ta zmrzlina v kornoutu, co čepujou na náměstí? Ani vám nebudu mluvit…

Velmi pečlivě si vybírám, co jím, za jaké jídlo utrácím. Jídlo je stále ta bezkonkurenčně největší položka na našem rodinném účtu. Jíme kvalitní potraviny. Pokud se nám jídlo zamlouvá chuťově, složením i původem, nebojíme se si připlatit. Dle mého názoru je lepší investovat do svého těla dnes, ne až když se projeví někde nedostatek.

(Tento článek píšu raději v obýváku. V ložnici u počítače totiž sedí manžel, který právě dojedl kupovanou pizzu a dopil energeťák… ale, ale… je to prostě tvrdohlavej chlap no. Musí si někdy dupnout.)

Takže za mě – kvalitní základní potraviny, které mému tělu dělají dobře. Nic jiného.

 

Nebudu si hrát na svatouška. Taky jsem vše zmíněné koupila. Každý rodič chce pro své dítě to nejlepší. Každý rodič chce, aby dítě bylo oblečené, najezené a zabavené. Na tom se asi shodneme. Ale dál se naše názory mohou rozcházet.

Měla bych kupovat příkrmy v zavařovačce, aby strava mého dítěte byla vyvážená a nezávadná? Měla bych mu koupit spoustu hraček, abych zajistila, že se bude rozvíjet a že se nebude nudit? Měla bych mu koupit krásné roztomilé oblečení, aby nevypadalo, že ho zanedbáváme?

Já ty otázky nechám bez odpovědí.

(Já jsem totiž ta poslední, která vám chce říkat, jak je to správně.)

Takže ano, všechno jsem zkusila. Příkrmy se u nás dlouho neohřály. Dnes jí dcerka to samé, co my. Dokonce i nebio, to je ale fičák, co? Oblečení jsem měla to štěstí podědit. Párkrát jsem koupila něco nového, krásně čistého, neflekatého, roztomiloučkého. Teď je to malý a s flekama, co už nikdy nevyperu.

A hračky? Hodně knížek (z toho dost z knihovny), jeden kufřík s modelínou, jedna krabička s pastelkami, pár plyšáků, dvě sady kostek a jedna krabice různých hraček. To je vše.

Výjimečně hračku koupím, to né že ne. Spíše ale spoléhám na zásobení od prarodičů.

Říká se, že dítě je drahé. Nemusí být. Co nás může vyjít draho, je naše rozhodování u kasy. Opravdu, lze mít nezanedbané a spokojené dítě, které jí normální jídlo, obléká se do použitých hadříků a má jen pár hraček. Třeba jako toto:

 

Nikdy jsem nemohla za oblečení utrácet velké částky. Nebyli jsme bohatí, u nás se nakupovalo u vietnamců a později v levných fast-fashion obchodech typu Gate, Takko či CA.

Kupilo se mi oblečení, které bylo sice levné, ale také nekvalitní, neeticky vyrobené, trendy a tudíž většinou nekombinovatelné. Skříň plná hadrů, ale já neměla co na sebe.

Dnes má skříň ukrývá poklad jménem Capsule wardrobe. Co to znamená? Nekonají se u mě nálety na nákupní centrum. Nedělám impulzivní nákupy s cílem „udělat si radost“. Nekupuji kus oblečení, protože je ve slevě. Nekupuji oblečení, které není přesně podle mých představ… a tak (tušíte správně) vlastně téměř oblečení nekupuji. Tedy alespoň v porovnání s dřívějšími časy.

A přesto mám vždy co na sebe 🙂

Víc o tom píši ve článku Na co jsem si přišla po půl roce s capsule wardrobe.

 

 

To, že nejsem cinkrlátkový typ, jsem zjistila brzy, asi v 16 letech. Sundala jsem tehdy naušnice a nikdy už žádné nenandala. Nekvalitní řetízky se časem rozbily a já už jiné nekoupila. Jsem úplně bez pozlátek. Tedy až na jedno – můj svatební prsten.

Vím, že ke mně šperky nepatří. Možná se to jednou změní. Ale momentálně je to něco, co by mi na mém těle připadalo zbytečné, rozptylující a nevyjadřující, kdo jsem.

Doplňky také nejsou zrovna můj šálek kávy. Nad kabelkami většinou vyhrává přebalovací taška na kočárku. (To je vám ta nejpraktičtější kabelka, co jsem kdy měla. :-D)

Momentálně jsem ve fázi, kdy nemám potřebu se jakkoliv „doplňovat“. Spíše se soustředím na to základní – najít samu sebe co se vzezření týče. Nemá smysl vyšperkovávat a doplňovat zatím neautentickou Páju.

 

Co jsou jednorázovky? Jsou to jakékoliv věci, které ve vaší domácnosti použijete pouze jednou a pak vyhodíte.

Papírové kapesníky, papírové utěrky, alobal, potravinová folie, ubrousky, papír na pečení, plastová brčka, tampony, plenky…atd.

Po cestě k netroušení je postupně odškrátávám z nákupního seznamu a nahrazuji eko-zero waste alternativami. Jde to pomalu, někdy ztěžka, ale jistou nohou kupředu.

Jaké výhody má minimalizace jednorázovek?

  • nevytváříte stále dokola odpad (to znamená, že ho nemusíte kupit v odpadkovém koši a zaobírat se jeho vynášením)
  • šetříte životní prostředí
  • pravděpodobně si osvojujete chování, které si chtě nechtě budou muset v budoucnu osvojit všichni (již jsou patrné tendence legislativně omezovat spotřebu jednorázovek)
  • nemusíte je nakupovat (takže z dlouhodobého hlediska šetříte své peníze, ale také svou pozornost)

Toto téma ale více rozeberu v jednom z příštích článků.

 

Ano, bývalý knihomol a především jejich sběrač a milovník nekupuje knihy. Svět se bortí, již si nemůžeme být ničím jistí …

😀

Místo do obchodů s oblečením jsem chodívala do knihkupectví. Vůně nových knih, bože, ta je. Ale víte, co není? Vůle je číst. Nevymlouvám se na čas – ten si stačí udělat. Ale vůle se mi nedostává. Jakási zodpovědnost mě nutí číst bichle o právu, které stále studuji. No a po jejich přečtení má mysl žadoní po čemkoliv jiném, než po další četbě.

Ale ze setrvačnosti jsem nové knihy stále nakupovala a záhy mě trkla ta jejich řada, kterou na poličce pokrýval prach.

Tak jsem je podrobila jasnému pravidlu – pokud vás nepotřebuji ani nemiluji, musíte pryč. Bylo to jistě srdcervoucí, ale nutné. Stále mám asi 50 knih, které buď využívám (právnická literatura, kuchařky), nebo které jsem ještě neměla odvahu vyhodit (a hledám pro ně vhodného obdarovaného).

Zároveň jsem propadla kouzlu volného prostoru. Vím, že někoho těší pohled na sbírku knih v jeho knihovně. Mě těší pohled na tituly v mé online audioknihovně či čtečce.

A pokud některé knize opravdu propadnu, pokud jsem si jistá, že se k ní budu vracet a že jí chci opravdu věnovat kus mého prostoru, pak jeden její výtisk pořídím.

(Mimochodem, toto neplatí u dětských knih. Tam jsem více rozvášněná… můžete si o tom přečíst třeba ve článku Co čte rarášek)

 

 

AKCE. SLEVA. VÝPRODEJ.

To jsou zaklínadla.

A většinové chování je nasnadě… „UŠETŘÍME!“ volá naše podvedená mysl. Neušetříte. Kupujete totiž to, co jste původně vůbec koupit nezamýšleli… tudíž logicky utrácíte peníze víc, než jste chtěli. A to není šetření, že?

Stala jsem se slepou vůči těmto lákadlům. Naprosto je ignoruji. Vždy, když jdu do obchodu, přesně vím, co chci koupit. V hlavě či na papírku mám seznam a řídím se jím. A také mám v hlavě určitou představu o ceně. Pokud ta položka stojí více, než si mohu dovolit či než mi přijde adekvátní, nekoupím ji. A pokud je zrovna náhodou ve slevě, je to příjemné (ač obzvláště u potravin jsem ohledně slev velmi obezřetná, protože za tím vidím ubrání na kvalitě).

(Článek Jak jsem kartičkám zatla tipec vám vysvětlí, jak to s těmi slevami vlastně myslím.)

Vím, že jsou mezi námi lidé, kteří ale na slevy koukat musí, jinak s penězi nevyjdou. Pro ně jsou právě minimalismus a především změna nákupních návyků, která minimalismus doprovází, úplně klíčové. Protože past slev a akcí je tak oslepující, že si spotřebitel mnohdy vůbec neuvědomí, jak opět naletěl a vydal daleko více peněz za něco, co mu do života nepřináší hodnotu. To by si měl uvědomit každý, ať má peněz málo či mnoho.

 

Tak a to je vše.

Pokud se také chcete odvážit vstoupit do jednoduššího světa, kde věci nejsou to nejdůležitější – do světa minimalismu – při prvním krůčku vám může dělat oporu můj e-book Nech to jít. Šťastnou cestu!

 

 

 

 

„Mojí vášní je MINIMALISMUS. Přišla jsem na to, jak žít jednodušší život, který mi dovoluje jasně myslet a s klidem v duši se soustředit na to, co je pro mě opravdu důležité. Chci lidem představit tento životní styl, pomoci jim pochopit jeho podstatu a ukázat jim cestu, po které mohou kráčet a odhazovat to, co je tíží, ať jsou to věci nebo myšlenky.“ Přečti si můj celý příběh tady >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů