„Mojí vášní je MINIMALISMUS.

Přišla jsem na to, jak žít jednodušší život, který mi dovoluje jasně myslet a s klidem v duši se soustředit na to, co je pro mě opravdu důležité. Chci Vám představit tento životní styl, pomoci pochopit jeho podstatu a ukázat cestu, po které můžete kráčet a odhazovat to, co Vás tíží, ať jsou to věci nebo myšlenky.“

Můj minimalistický příběh

Teď, právě když sedím u stolu a snažím se Ti vyprávět svůj příběh, je má mysl klidná, tělo odpočaté a duše svobodná. Snažím se soustředit a jde mi to lehce. Prožila jsem s dcerkou a manželem báječný den, plný smíchu a uvolnění. V našich dnešních společných chvílích jsem silně cítila, že takto to má přesně být – rodina zdravá, milující a plná pochopení, žijící v prostoru, kde se dá volně dýchat, s minimem věcí a starostí.

Ale jako každá pohádka, i ta moje má trochu temnější začátek.

 

Když se mi ve 22 letech narodila dcerka, můj život nabral vyšší rychlost. Prožila jsem s ní a manželem nádherný rok, který ovšem jednou uběhl a já jsem se po ročním volnu musela vrátit na nedokončenou vysokou školu. Ačkoli jsem se svou novou životní roli matky-studentky snažila ustát všemi silami, uvnitř mě začal převládat pocit, že je toho na mě moc.

Byla jsem nervózní, nesoustředěná, úzkostlivá a zahlcená. Péče o batole, domácnost a náročné studium vedly k tomu, že mé nepříjemné pocity přerostly v démony, na které jsem byla krátká. Prožila jsem si jedny z nejhorších chvil svého života. Péči o sebe samu jsem odsunula na vedlejší kolej, přestala jsem cvičit, výrazně jsem zhubla, začala jsem být často nemocná a neustále bez energie.

Pod tíhou celé odpovědnosti za svou budoucnost pode mnou začala praskat zem a já jsem cítila, že pokud budu takto pokračovat, propadnu se. Měla jsem chuť školu vzdát. V tom nejstrašidelnějším okamžiku jsem dokonce měla chuť vzdát všechno.

Já jsem ale v nitru bojovnice. Jak mohu přemýšlet nad vzdáváním se, když mám po boku veselého raráška a andělského manžela? Žal jsem ze sebe vyplakala až do poslední kapičky, zvedla jsem se z postele a šla do kuchyně. Byla jsem pevně rozhodnutá vzít vše do svých rukou a změnit to.

A jak? V tu chvíli jsem poslouchala svou intuici – a začala jsem do koše vyhazovat všechno, co mi nijak nepomáhalo cítit se lépe. Pozorovala jsem se, přemýšlela a postupem času jsem nalezla systém, který mi začal dávat smysl. Očistu kuchyně následovala očista celého bytu, celého šatníku, počítače, mobilu, všech dokumentů.

Nezůstalo ale pouze u toho. Já pokračovala v očistě svých vzpomínek, mysli, těla i duše.

 

Já začala žít MINIMALISTICKY.

 

Dnes nejsem zdaleka na konci své cesty. Když se na své drama ale poohlédnu zpět, vidím jen přehlceného člověka, který se pro ten všechen chaos okolo něj nemůže soustředit na to důležité. A ačkoli mladých maminek-studentek nejspíše mnoho nebude, uštvané nešťastné lidi potkávám každý den.

Proto jsem se rozhodla sdílet svůj příběh na tomto blogu. Pokud Tě něco z toho inspiruje a pomůže zjednodušit Tvůj život, má mise bude splněna.