Máma, co netrousí – 1. díl (ten nejdůležitější)

Ahoj mámy,
v minulém článku (zde) jsem vás vyzvala k netroušení a nabídla pomocnou ruku. K tomu účelu jsem vytvořila uzavřenou facebookovou skupinu (zde), kde vás vítám s otevřenou náručí.

Sliby plním, takže přeji pěkné čtení, je tu první článek.

 

Začínáme zlehka. Zlehka, ale v hloubce v naší hlavě.

Nejdříve si to nastavíme tam.

 

Žijeme v nevědomí a libujeme si v něm. Svět má velkou spoustu problémů, o kterých nevíme, nebo tušíme jejich přítomnost, ale zatlačíme je tak hluboko, abychom mohli předstírat, že se nás netýkají. Já, vy, mnoho dalších lidí.
Na druhé straně, jsou mezi námi i extrémně citliví lidé, kteří takové globální problémy velmi prožívají, trápí se. Rozumím jim, já sama jsem občas podobně empatická. Tento postoj bohužel jednak ubírá sil (a tedy nepřidává šanci přispět k řešení problému), ale také zbytečně přináší do života trápení a soustředění se na to negativní.

Ani jedno nefunguje.

Řekněme to jednoduše:

Odpad je problém.

Chceme s tím něco udělat.

Každá z nás najde vlastní cestu k netroušení.

Každá máma, co netrousí, bude netrousit v takové míře, v jaké chce.

 

Klíčové je najít rovnováhu. Nezavírat oči a nedělat, že se nás problém netýká. Na druhé straně neprožívat ho celým duchem a nepřinášet si pocit bezradnosti a smutku.

CÍLEM JE ROVNOVÁHA, DOBROVOLNOST, LEHKOST A RADOST.

Protože jsem sama máma, čili zaneprázdněná žena, moc dobře vím, že rovnováha je alfa omega celého snažení. Pro ženu, která má na starost ještě jednoho až celou tlupu malých špuntů, je nereálné být dokonalou zero-wasterkou.

Já taková být ani nechci. Chci přiložit ruku k dílu. Chci se cítit dobře. Chci z toho mít radost.

Mámy, ani co se týká odpadu, nesnažte se být perfektní, dokonce ani z půlky perfektní.
Nevyčítejte si, že jste zrovna dnes udělala o trochu více odpadu, než byste chtěla. Nebuďte na sebe naštvaná, že jste zapomněla doma svou lahev a musíte si koupit jednorázovku.
Zkrátka nenechte si to proniknout až moc do hlavy. Pak se může stát, že se vytratí dobrovolnost, radost a lehkost. Zbude povinnost a výčitky, až nakonec všeho raději necháte.

To nechceme.

Takže hledejte tu svou rovnováhu, tu svou cestu.

 

Není to tak dávno, co jsem odpad brala jako něco samozřejmého, co nestojí za mou pozornost.

Není divu. Celý svůj život žiji v moderní konzumní společnosti. Společnosti, která si tak moc zvykla na spotřebu, že již ani nemá potřebu ospravedlňovat své chování. Od malička jsem byla obklopena produkty zabalenými v plastu. Viděla jsem supermarkety naplněné barevnými přitažlivými výrobky. Dlabala jsem svůj přeslazený jogurtík z plastového kelímku, který putoval do jediného koše u nás doma. A co dál? „Odneseme ho do popelnice.“ A co dál? „Nic, to už se nás netýká.“
Obávám se, že spousta z nás vyrostla v podobném prostředí.

Dobrá zprávaoči jdou otevřít kdykoliv. Není pozdě.

Všímejte si, jak to kolem vás vlastně funguje. Co je ve vaší domácnosti běžné?

Každý máme ten počáteční bod jinde, to je v pořádku. Můžete být již celkem výkonné bezodpadové matadorky nebo můžete být ty, co naplní popelnici za dva dny. Ať jste kde jste, aktivně se dívejte.

Otevřte lednici a pozorujte, v čem jsou zabalené vaše potraviny.
Co koupelna?
Nakoukněte do odpadkových košů.
Jaký je ten váš odpad, čeho je tam nejvíce?
Jaký odpad se vám kupí nejrychleji?
Jak dlouho vám trvá koš naplnit?
Sledujte své návyky. Vyhazujete jídlo? Nakupujete příliš, neplánujete a ono se často zkazí nebo projde?
A třídíte odpad?

Jednoduše si to přiznejte.

Já bych třeba musela říct „Ahoj, já jsem Pája a v mým odpadkáči je hlavně dost vyhozenýho jídla a plínky. Koš na plast se u nás plní nepochopitelnou rychlostí. Přepravka na sklo a kovy je docela umírněná. Krabice na papír je holka nejméně problémová.“

Vidíte, taky nejsem až tak skvělá.

Takže aktivně pozorujte, přemýšlejte o svém odpadu a detekujte, kde je největší problém.

 


Na cestě k netroušení není nutné ihned investovat do bezodpadových alternativ. Vůbec ne. To jsou spíš až takové radosti, které si po cestě pořídíte.

Naprosto základní je dělat lepší a smysluplnější rozhodnutí.

A mnohdy to jde zcela s tím, co máme doma a co máme v hlavě.

Dám vám několik příkladů:

Budeme se třeba bavit o tom, co každá z nás dělá – o nakupování pro domácnost. Nemusíte hned pořizovat látkové pytlíčky nebo chodit do bezobalového obchodu s vlastními sklenicemi. Takovou srandu si nechte na později. Začněte skromně, změnou nákupních návyků.

Chcete mrkev?  Na regále leží mrkev zabalená v plastové vaničce a hned vedle svazky mrkve, které jsou jen stažené gumičkou. Dejte do košíku druhou variantu. A gumičku nemusíte ani vyhazovat, je praktická.

Doma jíte často rýži?  Místo několika balíčků, které byste nakupovala v běhu příštích měsíců, kupte jeden tříkilový balík.

Velká spotřeba jogurtů?  Místo pěti malých jogurtů kupte dva velké.

Místo plechovek uvařené cizrny kupte velké balení suché cizrny, kterou si doma připravíte sama.

Takové kalkulování dává smysl z hlediska menšího množství odpadu, ale má to i další přesah. Velká balení jsou v přepočtu na váhu levnější (samozřejmě s výjimkami).

Jdeme z obchodu domů. Jak můžete změnit svou odpadovou situaci?

Jen pár příkladů, abyste se mohly inspirovat:

Pokud se mi doma objeví skleněná sklínka (například od ořechového másla), jásám. Ač se to příčí pravidlům pinterestové estetiky, já jsem zatím neinvestovala do krásných sklenic na uskladnění nejrůznějších semínek a ovesných vloček, ale recykluji právě tyto. Mám v nich uskladněná semínka, ořechy a spoustu dalších dobrot. V létě do nich dělám domácí kečup či marmelády.

Když se mi sejde více jinak nepoužitelných částí zeleniny, jako například košťál od brokolice, konce mrkví a listy květáku, nevyhodím je (či nekompostuji), ale udělám skvělý zeleninový vývar. A pak klidně šup s ním do mrazáku, kde je vždy po ruce.

Látkové čtvercové plenky, které u nás již neměly využití, jsem rozstříhala na menší kousky a používám je místo papírových utěrek. Večer dám prát s plínkama a je to.

Místo abych talíř s jídlem, které chci uskladnit v lednici, zabalila do alobalu nebo igelitové folie, přendám vše do uzavíratelné krabičky.

Co vy a jednorázovky?

Pokud je naším cílem vytvářet méně odpadu, čili netrousit, první na ráně se ocitnou jednorázovky. Tím myslím jakékoliv produkty, které jsou na jedno použití (a pak mrsk s nimi do koše). Nejde to dohromady. Pokud to nemůžete recyklovat, pokud to nelze nijak dále využít, dejte tomu na záda terč a vymyslete, jak s tím pryč.

Co třeba takto:

Místo papírových kapesníčků látkové.
Místo papírových utěrek látkové.
Místo igelitky na nákup látkovou tašku, košík nebo přepravku.
Vlastní lahev na vodu a hrnek na kávu. A můžu pokračovat, ale necháme si to na další články.

 


Minimalisté přirozeně tíhnou k zero-waste. Je to logické, minimalista nechce být obklopen ničím, co jeho život neobohacuje. A dívá se na to přísným okem. Jako důsledek přijde méně odpadu.

Může být těžké otevřeně a upřímně zhodnotit své nákupní a rozhodovací návyky.

Jak se chováte v těchto situacích? Zkuste si odpovědět, jen tak pro sebe.

V nákupním centru chodí panďulák a rozdává nějaké reklamní klíčenky. Klíčenky buď nenosíte, nebo už jednu máte. Vezmete si? Je to přece zadarmo.
Kupujete si v kavárně coffee to go. Číšník vám ke kelímku přibalí dva cukry, plastovou lžičku a čokoládový bonbon. Berete si, ač nesladíte a kávu si míchat nebudete? (O bonbonu nemluvím, ten pochopitelně slupnete.)
U kasy v potravinách si bystrá paní prodavačka povšimne, že vaše nanuky jsou jen tak na volno. Rychle vám odmotá jeden plastový sáček. Poslušně berete?
V baru si dáváte drinky. Přistanou na stole spanile, ve vší parádě – s malým paraplíčkem a plastovým brčkem. Přijde vám to v pořádku nebo zbytečné?

Jen svým chováním, prostým zdvořilým odmítnutím, můžete změnit mnoho.

Poptávka vytváří nabídku. A tak kdykoliv si berete takové produkty zdarma, jen dáváte signál, že chcete víc.
Stačí se nezdráhat a slušně říct „Ne, děkuji.“

 

A to do začátku úplně stačí. Jen změnit vnímání, přemýšlení a rozhodování – a jste téměř u cíle.

 

„Mojí vášní je MINIMALISMUS. Přišla jsem na to, jak žít jednodušší život, který mi dovoluje jasně myslet a s klidem v duši se soustředit na to, co je pro mě opravdu důležité. Chci lidem představit tento životní styl, pomoci jim pochopit jeho podstatu a ukázat jim cestu, po které mohou kráčet a odhazovat to, co je tíží, ať jsou to věci nebo myšlenky.“ Přečti si můj celý příběh tady >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů