Dítko, smysl života?

Mé dítě není smyslem mého života.

Tuto větu jsem se vždy bála říct. Tak ji alespoň teď napíšu. Na monitoru počítače není snad tak drsná.

 

Spoustu rodičů jsem slyšela vyřknout tu známou větu, ten pravý opak.
Mé dítě je smysl mého života.
nebo
Kvůli dítěti mám pro co žít.
Nebo jinak, ale podobně.

Máte to taky tak? Pak gratuluji, máte to v hlavě jasné a znát svůj smysl života je velmi příjemné, že?

Bezpochyby svou malou holčičku miluji. Miluji ji jako nikoho jiného na širém světě. Je to láska, kterou jsem nikdy předtím necítila.
Dívám se na ní jako na stvoření dokonalé, obdivuji každý její faldík i každý vlásek. Miluji dotyk jejích jemných a teplých ručiček. Každý její úsměv jako by zastavil všechna má momentální trápení. Stojím užaslá před každým novým projevem její osobnosti. Večer, když ji ukládám do postýlky, jí děkuji za další nádherný den.

Přes to všechno, přes tu převelikou lásku, má dcerka není smyslem mého života.

Víte, mně přijde až příliš jednoduché říct, že dítě je smyslem života. Jako by to byla fráze, která se prostě říká. Jako by nestálo za to se nad tím zamyslet. Nemohu uvěřit, že ty zástupy rodičů, od kterých jsem tu frázi již slyšela, opravdu procítily a uvnitř sebe se přesvědčily o tom, co je smyslem jejich životů.

Není to zkrátka jen něco, co říkáme druhým, aby uvěřili v to, že jsme dobré mámy či tátové? Něco jako „No víte, sice jsem teď toho mého sígra plácla přes zadek, protože mě ihned neposlechl na slovo a já toho mám už za celý den dost, ale buďte si jisti, že jsem dobrá máma, protože on je smysl mého života.

Já jsem před rokem a půl svou dcerku porodila. Když jsem se vzpamatovala ze všeho nového a začala zase žít nějaký ten normální život, viděla jsem to – něco se změnilo. Něco uvnitř mě. Jako by byl život skládačka – tak teď se propojily nějaké sakra důležité dílky.
Cítila jsem se celistvá. Úplně poprvé v životě jsem cítila, že to, co se teď děje, je správně.

Jako bych vždy byla mámou, ale chybělo mi mé dítě.

Začínalo mi docházet, proč jsem mívala ty zvláštní stavy „nic nemá smysl, nic nemá cenu, proč se o cokoliv snažit?“.
Uvnitř mého srdce byla vždy komůrka se jménem „mé děťátko“, ale bývala prázdná. Už je plná.

Jenže i přes tyto pocity naplnění nemohu tvrdit, že dcera je ten smysl, ta podstata.

Není.

 

Pokud bych opravdu žila jen pro ní, pokud ona by byla tím základem mě samotné, pak by to bylo velmi nespravedlivé. Nespravedlivé a kruté vůči ní. Bylo by to veliké břemeno.

Představte si, že jste smyslem života někoho jiného, třeba zrovna vaší mámy. Představte si, že cítíte, jak pro vás žije, jak hlavním hybatelem jejích rozhodnutí jste vy – vaše dobro, zdraví, štěstí, zajištění. Vadí vám na té představě něco? Cítíte se omezeni, cítíte ten tlak, to velké břemeno odpovědnosti? Přemýšlíte jak se chovat, abyste byli dostatečně vděční, abyste maminku netrápili? Ona vám přece tolik obětuje. Ač jste si o to neřekli.

Já, sama ze své přirozenosti, na dceru takové těžké závaží dát nechci.

 

 

Mé dítě tedy není smyslem. Je ale něčím velmi podstatným – je motůrkem.

Vybrala si mě za mámu (ano, opravdu to tak vnímám) a umožnila mi být mámou.

Svým příchodem započala dlouhou řadu uvědomění a změn, které ve mně a okolo mě proběhly.

Je motorem, který mi dal šťávu.
Šťávu k čemu?
Začít se vnímat. Dívat se na sebe opravdicky, bez příkras a bez očekávání. Zaposlouchat se do svých myšlenek a konečně si přiznat, co chci a kam směřuji.

S jejím příchodem něco uvnitř mě secvaklo a otevřela se mi nová cesta. Je to cesta, na jejímž konci nejspíš konečně objevím ten tajemný a opěvovaný smysl života. Nebo taky možná ne. Ono na tom ani tolik nezáleží…

To krásné na tom je, že mohu po cestě kráčet vedle ní. Je to opravdu čistá radost, přeji vám to zažít. Už několikrát mě vytáhla ze slepé uličky, a to je jí teprve rok a půl.

Dcerka sice není důvod, proč v životě pokračuji stále dál a dál, ale je sluníčko, které mi na tu cestu dává energii.
Co kdyby jednou, třeba za 17 let, chtělo hřát zase někoho jiného? Já budu moci jít dál, i když to možná půjde hůř.

 

„Mojí vášní je MINIMALISMUS. Přišla jsem na to, jak žít jednodušší život, který mi dovoluje jasně myslet a s klidem v duši se soustředit na to, co je pro mě opravdu důležité. Chci lidem představit tento životní styl, pomoci jim pochopit jeho podstatu a ukázat jim cestu, po které mohou kráčet a odhazovat to, co je tíží, ať jsou to věci nebo myšlenky.“ Přečti si můj celý příběh tady >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů