9 cestiček, kterými minimalismus vlezl do naší kuchyně

Kuchyň je moje srdcovka. Zbourejte mi kuchyň a bude zle. V té naší pidi kuchyňce začínám den perfektní silnou kávou a večer ho tam končím (mytím nádobí nebo přemlouváním manžela, aby to umyl on). Připravuji v ní jídlo každičký den. Právě tam jsem se naučila chápat, jakou řečí na mě mé tělo mluví, a denodenně tam s ním hovořím.

Minimanismus ovlivnil mou hlavu, duši, srdce. Prostoupil v mém životě všechno. Vplížil se samosebou i do kuchyně. A já jsem mu za to vděčná.

Takže jak minimalismus změnil naší kuchyň?

1. KONEC POMOCNÍKŮM, KTEŘÍ NEPOMÁHAJÍ

Kupujeme je z přesvědčení, že nám usnadní život. A oni udělají pravý opak.

Speciální kráječe, strouhače, šlehače a další penízotahače.

Je pravda, že některé z nich jsem čas od času použila, takže nějakou hodnotu mi do života přinášely. Ale co mi braly? Místo v kuchyni (a to je u nás drahocenné). Peníze. Pozornost. Čas, který jsme věnovali péči o ně – když jsme je umývali, ukládali na místo, rozkládali, rozpomínali se ,jak se skládají dohromady atd.

Samozřejmě jsem z kuchyně nevyřadila veškeré kuchyňské náčiní – přece jen vařím každý den a třeba ručně šlehat smetanu dvacet minut se mi zrovna nechce. Nicméně stejně tak se mi nechce vařit v přecpané kuchyni, kde většina udělátek postrádá smysl.

Má kuchyně je jako chráněné území. Vše, co v ní je, musí splňovat dvě věci – musí to být stoprocentně užitečné a musím to mít opravdu ráda.

Všechno ostatní je zátěž.

Stolní mixér bych nedala ani za zlatý prase a mlýnek na maso byste mi z náručí museli vypáčit. Naopak vidím určité potěšení v tom opékat si toust na pánvi místo v tousteru, vajíčko uvařit normálně ve vodě a ne ve vajíčkovařiči, avokádo nakrájet nožem a ne avokádo-kráječem.

A rýži uvařit v troubě, ne v rýžovaru.

2. SUROVINY SEM A HOTOVKY VEM ČERT

Vařím často a vařím ráda. A víte, co mě baví a fascinuje? Uvařit jídlo úplně sama od základů. Prostě trochu čarovat.

Nebudu vás balamutit – mouku si ještě nemelu a máslo nestloukávám. Ovšem nekupuji již uvařená jídla a polotovary. To mě zkrátka neba. Daleko krásnější je zaplnit svou kuchyň surovinami a kouzlit. A ne, není k tomu třeba mít spoustu času či talentu. Ani jedno nemám.

Tím, že čarujete s opravdovým jídlem, reálnou potravinou – surovinou, nejen, že se mnoho učíte a vzděláváte co se jídla týče, ale hlavně jste samotnému jídlu blíž.

Jsou potraviny, se kterými si ráda nechám pomoci a koupím hotové – třeba směsi koření či vývar ve sklenici.

Ovšem minimalizovat procesy, kterými má potravina prošla, než se dostala do mé kuchyně, to mi dává smysl.

(Třeba jako u domácího mandlového mléka, které vidíte na fotce.)

3. CHUTNÁ TO? CHUTNÁ!

Jak já si vychutnávám tu pravou chuť jídla! Někdy je vážně pecka oprostit se od všech těch příchutí, sladidel a příměsí. Protože pravé jídlo chutná takto – nakyslý bílý jogurt, nasládlé máslo, pálivý zázvor a neosolené nahořklé vlašáky.

4. KOLIK UŽIJE JEDEN ČLOVĚK HRNEČKŮ?

Každý máme jednu pusu, kterou lze pít. No dobře, dvě ruce, ve kterých lze držet dva hrnečky. Ale vážně se nemůžu dopídit té rovnice, která by popsala obvyklé nahromadění těchto věcí zvaných hrnky. Přiznám se tedy, že mi matika nikdy zrovinka nešla, takže si to ráda nechám vysvětlit od chytřejších.

Ve chvíli, kdy jsme doma změnili optiku z hamty-hamty-hromadění na praktičnost, ubyla větší polovina kuchyňského vybavení. No dobře, hrnky nemáme jen dva, ale šest. Je to úplně akorát – doma jsme tři, pokud přijde návštěva, pořád máme tři hrnky na kávu pro ně.

Šest hrnečků znamená, že mám ke každému z nich vztah. Každý mám ráda. O každém z nich vím. Polička na hrnečky je krásně uspořádaná, nic se tam neotlouká. Pokud v ní chci utřít prach, mám to za třicet vteřin hotové.

A kolik potřebujete příborů? Talířů? A vařeček? Hm?

Co takhle si ulehčit, zjednodušit svou domácnost tak, abyste péčí o ní trávili méně času a přitom měli vše, co potřebujete? Věřte, že je to dosažitelné.

5. LOKÁL VEDE.

Podpora místních farmářů, pekařů, řezníků, obchodníků – prostě všech, kteří tvoří místní komunitu a pracují tak na soběstačnosti konkrétního místa. Podpora tohoto udržitelného koloběhu mi dává velký smysl. V místním zelinářství koupit jablíčko, které vyrostlo nedaleko, je daleko romantičtější, než koupit v supermarketu banán starý několik týdnů, který putoval přes půlku světa a pak dozrával pod umělým světlem.

Hovězí, co se páslo na nedaleké louce, vejce, jehož mamka běhá na tamtom dvorku, švestky, které rostou tuhle na zahradě. To když mám v kuchyni, učurávám radostí.

A vám, kteří máte to štěstí nakupovat na farmářských trzích, jen tiše závidím… ale co kecam, žádný tiše, pořádně nahlas vám závidím! Vy děti štěstěny!

6. MINIMALISTICKÁ PRACOVNÍ PLOCHA

Jak vidno, má kuchyň není velká. Pracovní plocha je opravdu maličká. Já z fáze remcání přešla do fáze spokojenosti. Je to tak, jak to je, a já si s tím vystačím. Základem, jak se z toho nezcvoknout, je mít na lince co nejméně věcí.

A opravdu tam máme jen to nejnutnější, co se jinam nedá dát. Mít o poličku víc, všechny ty věci, které na fotce vidíte, by byly v ní.

Zkuste to i ve vaší kuchyni. Ať je pracovní plocha velká či malá, pokud na ní nejsou chytače prachu (toho mastného kuchyňského prachu, fujky), pracuje se na ní lépe. A uklizená pak musí vypadat božsky.

7.  BEZOBALOVÝ NÁKUP

Můj minimalismus se začal něžně a zlehka přelévat do oblasti zero waste (třeba ve skupině Mámy, co netrousí.) V zero waste se sice ještě necítím jako doma, ale rozhodně vím, že probádat to je mé poslání.

Takže bezobalový nákup potravin je pro mě tutovka. Zrovna nedávno jsem měla premiéru a navštívila nejbližší bezobalový obchod (bohužel vzdálený 30 km).

Ta svoboda, když vidím ve velkých sklenicích opravdové potraviny, ničím nepřikrášlené, nezahalené přeplácaným plastovým obalem. Nic na mě nekřičí „Vem mě! Určitě mě chceš!“. Ten pocit, když si domů nesu prvotřídní suroviny a vím, že nám nenaplní koš plastovým odpadem.

Prostě ve všech směrech je to nádherný koncept.

8. NE JEDNORÁZOVKÁM

Pokud se snažíte o minimalizaci odpadu, tak kuchyň je skvělé místo kde začít. A jednorázovky jsou logicky první na ráně. Taková věc, kterou koupím, použiju, vyhodím, má životnost jako jepice. A zátěž, kterou tato věc tvoří (vám a přírodě), je ohromná.

Pokud najdete náhradu za jednorázovku, ušetříte si množství odpadu, který vynášíte. Ušetříte své peníze a pozornost, protože již nemusíte tu samou věc stále dokupovat.

Co již v mé kuchyni nenajdete?

  • alobal
  • papír na pečení
  • ubrousky
  • papírové utěrky
  • plastová brčka
  • plastové pytlíky
  • zamrazovací pytlíky

 

9. BORDEL V KUCHYNI? OTÁZKA PÁR MINUT!

Minimalismus neznamená, že máte stále uklizeno.

Haha. (To bych minimalistka nemohla být nikdy.)

Znamená to jen, že váš bordel má limity. Protože když vlastníte málo věcí, můžete udělat jen malý bordel. Když vlastníte hodně věcí, při troše snahy lze vytvořit velký bordel.

Představte si, že máte malé dítě, které je ve věku, kdy vytahuje vše z poliček a šuplíků. Představte si, že by ve vaší kuchyni otevřel každou skříňku a šuplík a vše (opatrně) vytahal na podlahu. Jak dlouho byste to uklízeli?

V té mé byste to uklízeli zhruba tak dlouho, jako strávíte běžným úklidem.

Takže ano, nepořádek v kuchyni mám každý den. A zbavit se ho je velmi snadné a rychlé (a to nemám myčku nádobí).

To je snad ta největší libůstka na minimalismu – nepořádek má limity a já uklízím čím dál méně!

Pokud je vám tahle moje povídačka velmi vzdálená a potřebujete v minimalizaci začít zlehka – tak s e-bookem Nech to jít. Dárek pro vás 🙂

 

„Mojí vášní je MINIMALISMUS. Přišla jsem na to, jak žít jednodušší život, který mi dovoluje jasně myslet a s klidem v duši se soustředit na to, co je pro mě opravdu důležité. Chci lidem představit tento životní styl, pomoci jim pochopit jeho podstatu a ukázat jim cestu, po které mohou kráčet a odhazovat to, co je tíží, ať jsou to věci nebo myšlenky.“ Přečti si můj celý příběh tady >>
Komentáře
  1. Lucie napsal:

    Čím nahradit alobal? 😮
    Jinak super článek 🙂

    • Pavla Kleiberová napsal:

      Díky 🙂 pokud alobal používáte ve studené kuchyni, třeba na balení svačin, tak já využívám povoskované látkové ubrousky (jeden modrý je vidět na fotce, v lahůdkách mi do něj zabalili klobásky). Pokud alobal používáte třeba v troubě (my na něm vždy pekli pizzu), tak se dá nahradit silikonovou podložkou na pečení.

  2. Anonym napsal:

    On existuje nějaký vajíčkovařič? Taková blbost, to vůbec neznám. 😀

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů